Tak nám zabili Ferdinanda

… teda co to kecám – tak nám skončily prázdniny!


A máme tu 1. září, asi jedno z nejznámějších dat na celém světě. Několik desítek (stovek?) milionů žáků/studentů se vrací do školních lavic. Já ne. Já jsem dnes doma. A zítra taky. Jen si udělám takovou malou procházku do města na ZUŠ. A myslím, že domlouvat si hodinu bez znalosti rozvrhu bude docela legrace. Jo, jo, veliká legrace.

A máme tu 1. září, asi jedno z nejznámějších dat na celém světě

Ale zpět k tomu, co jsem chtěla napsat, a to sice shrnutí prázdnin v malém osmibokém jehlanu (koho by pořád bavily ty kostky, že jo). Nuže, letos jsem podobně jako loni a mám takový matný dojem, že i předloni, nikde nebyla. A vůbec mi to nevadí. Už pár let beru prázdniny ne jako čas odpočinku, ale čas toho, abych zařídila – tedy vlastně spíš napsala – vše, na co v průběhu školního roku nebyl čas. Takže si moc neodpočinu. Sice jsem si někdy v květnu říkala, že bych mohla někam zajet, třeba na týden… ideálně na golf, aby se ze mě stal snob se vším všudy, ale pak přišly prázdniny a ty plány nějak padly. Částečně také proto, že se koncem září chystám se školou do Švýcarska.

Prázdniny pro mě začaly akcí, na kterou jsem se těšila už snad dva roky – bitvou pořádanou naší šermířskou skupinou. O akci jsem se rozepsala už na skupinový web, sem si dovolím sesmolit jen krátký komentář – bylo horko a Švédové vyhráli. No dobře, tak ještě doplním pár postřehů:

-    zjistila jsem, jak se z Podzámecké zahrady dostat i po zavíračce
-    viděla jsem slimáka :o)
-    šla jsem v průvodu jako bubeník a je to úplně super! Oproti mušketě nebo píce je to… prostě lepší. A hlavně si nemusím hlídat, jestli jdu správnou nohou (nicméně v bitvě bych bubeníkovat nechtěla, to je naopak dost nuda)
-    málem jsem se vyloďovala na lodičce – kdybychom ji nezapomněli odvázat
-    bylo vedro jako horko
-    ale byla to parádní akce!

Začátkem srpna následovalo vystoupení v Roštění, kde jsem si střihla hned tři souboje a nadto jsem si zahrála i menší roli strážícího vojáka. Jo, je ze mě prostě hvězda!:D V polovině posledního letního měsíce se konala má oblíbená akce Dny Brna, kde jsme tentokrát byli jediná nebrněnská jednotka. Ano, byla to na chlup stejná akce, kde jsem se před třemi lety poprvé podívala do boje. Tentokrát to byla také premiéra, ovšem s mušketou (předchozí dva ročníky jsem byla pionýr). Po bitvě, ve které jsme jako obvykle stáli na straně poražených švédských vojsk, jsem se KONEČNĚ po dvou letech podívala do kavárny Air Café, kde mají naprosto bezkonkurenční limetkový džus s mátou, který jsem nikde jinde neviděla. A musím přiznat, že i po těch dvou letech je stále bezkonkurenční!

Takové věci holt dokážou zvládat jen takoví borci, jako jsme my.;o)

Nakonec tady byla ještě taková malá epizodka asi 20ti minutového vystoupení v Prlově, ale to asi ani nestojí za řeč. Oproti loňskému roku jsme tak nejeli na žádnou vícedenní bitvu, ale na druhou stranu máme zase nabité září. Už tuto sobotu nás čekají dvě vystoupení – nejen, že jsou v jeden den, ale jsou také ve stejný čas a na opačném konci okresu! Takové věci holt dokážou zvládat jen takoví borci, jako jsme my.;o)

Co se týče toho ostatního, co jsem o prázdninách dělala, řekla bych, že nic neobvyklého. Bezesporu největší část času si zabralo psaní a spol. - také kvůli tomu, že jsem se krátce před prázdninami nechala naverbovat do redakce serveru FansBase.cz. Už spoustu let jsem si chtěla vyzkoušet, jaké to je, psát o sportu. Taková docela příjemná změna, oproti hrám. Na druhou stranu teď mám s probíhajícím MS v atletice tolik přesportováno, že se ráda vracím do světa her. Třeba nedávno mě potěšila Arma 2:Free. Zavzpomínala jsem si na staré dobré časy v Operaci Flashpoint. Hned bych si to zahrála, kdybych ti hru měla a kdybych měla čas. Anebo takový chystaný Ghost Recon Online také nevypadá k zahození…  nicméně na ten si ještě nějaký čas všichni počkáme.

Po roce jsem se opět mohla začít těšit na páteční čtvrtou hodinu ranní – ano, nové díly Futuramy jsou tu! Některé jsou dobré, jiné horší, ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že už to není ta Futurama, co bývala. Jako spin-off bych to brala, jenže takhle… nemyslím si, že by „nová“ Futurama byla horší (třeba hudba se mi vážně líbí!), jen je taková vážnější a dospělejší, dá-li se něco takového říct o kresleném seriálu. Potom tu samozřejmě zůstává nesmrtelná klasika v podobě Simpsonových, které si nyní díky českým i slovenských televizím užívám hned 5x denně, a to už je solidní porce i pro takové maniaky, jako jsem já.

Po roce jsem se opět mohla začít těšit na páteční čtvrtou hodinu ranní – ano, nové díly Futuramy jsou tu!

Nedá mi to, abych se v případě televize nezmínila o reality show Farma, jež chodí na Markíze. Ne že bych reality show vyhledávala, tady se mi však hned od začátku líbilo to, že se soutěžící přestěhují na farmu daleko od výdobytků moderní civilizace a budou se muset starat o její chod. Zpočátku mě to hodně bavilo, ovšem potom se začaly pěkně vybarvovat charaktery soutěžících, nastaly náhlé změny pravidel a stala se z toho fraška. Uvidíme, kdo to nakonec vyhraje. Finále je za dva týdny, možná o tom ještě něco sepíšu.

Asi jediná věc, která mě výrazně mrzí, je fakt, že jsem toho přes prázdniny moc nenačetla. Pokud si vzpomínám, tak jen dvě knížky, a to Kouř a zrcadla od Neila Gaimana a Říkali mi Leni od Zdeňky Bezděkové (tu knížku jsem, nevím proč, přečetla už asi po 7x za poslední tři roky). Asi to bude tím, že jsem při psaní článků hojně využívala internetové zdroje (jinak to vlastně ani u pravidelného sportovního zpravodajství nejde), takže na nějaké další čtení už vážně nebyla nálada.

Na závěr zodpovím oblíbenou otázku, již milují všichni rodiče a nenávidí všechny děti. Ale jo, do školy se celkem těším, už jen proto, že na čas vypadnu z baráku.:o)Sice už teď nebudu mít tak poklidné předměty, kde by se dalo spát, ovšem zase se těším na psychologii (byl to jeden z faktorů, kvůli němuž jsem se rozhodla právě pro lyceum), právo (toho se zároveň trochu bojím) a fakt, že v celkovém součtu máme o jednu hodinu týdně méně, než vloni i předloni. Jako tradičně se děsím matematiky, ale tak snad to bude ok… já vím, hlavně se nestresovat a být v klidu. To já ostatně jsem – v pondělí sice jdu do školy, nicméně vážně netuším, do čeho nahážu učebnice, sešity a podobné kdovícodělátka. A to už půl roku si říkám, že si ten nový batoh koupím. Já si ho koupím. Někdy.

Tak to by byl vrchol osmibokého jehlanu… snad jen, že jsem si koupila novou hračku. Novou velkou hračku, která zatím poklidně dřímá ve sklepě, ale až ji vytáhnu, bude to rachot.;o) A pochopitelně se o tom dozvíte.