Přispívám. Na Člověka v tísni

Dnes už můžete dobrovolně přispívat na cokoli - na sirotky v Africe, na výzkum léčby proti rakovině, AIDS, na děti v dětských domovech… já jsem si v tomto takřka nekonečném moři vybrala organizaci Člověk v tísni. Proč?


Už delší dobu jsem uvažovala, že bych mohla oželet pár korun ze své pomyslné výplatní pásky a namísto Kofoly s balíčkem brambůrků přispět na dobrou věc. Vlastně mě to vždycky lákalo, odmalička. Prostě dát peníze na dobrou věc… nakonec jsem se, asi před rokem, rozhodla právě pro Člověka v tísni, ale nutno dodat, že to bylo víceméně náhodou.

Pomáhá dětem po celém světě, které se každý den potýkají s problémy podvýživy, týráním, zneužívaní a vykořisťováním

Spíš než po této české organizaci jsem pokukovala po mnohonásobně větším a známějším UNICEFU. Na stránkách mají pěkně vypsané, čemu všemu váš příspěvek pomůže. Například 150,- Kč znamená teplou přikrývku pro jedno dítě, 800,- Kč je hodnota očkování proti šesti hlavním infekčním onemocněním a třeba za 2500,- Kč může UNICEF zařídit Orální rehydratační terapii, která zachrání 625 postižených průjmem a dehydratací.

Podle oficiálního popisu UNICEF dětský fond při OSN, který je hlavní světovou organizací celosvětově se zabývající ochranou a zlepšováním životních podmínek dětí a podporou jejich všestranného rozvoje. Od roku 1946 pomáhá dětem po celém světě, nejvíce však v rozvojových zemích, kde se děti každý den potýkají s problémy podvýživy, týráním, zneužívaní, vykořisťováním, odepíráním vzdělání a dalším věcem, které jsou uvedeny v Úmluvě o právech dítěte.

Mně se hodně líbilo, že UNICEF opravdu pomáhá, má rozjetých několik dlouhodobých projektů, zakládá školy v Africe, poskytuje tamním dětem lékařskou pomoc a bojuje proti AIDS. Jenže… i přes tohle všechno se UNICEF zabývá jen jednou oblastí – nechci a také nezlehčuji práci lidí, kteří jsou v této organizaci zainteresováni, naopak si jich vážím a respektuji je. Ale… zkrátka mi přijde, že pomoc je třeba i jinde. Tam, kde se přehlíží ve stínu právě podobných „mega“ projektů zaměřených na jednu věc. Ovšem když se rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že i jinde zažívají lidé dost tragické osudy a bez podobné pomoci se zkrátka neobejdou.

Podle různých odhadů zde bylo v průběhu posledních deseti let války znásilněno v provinciích Kivu až 200000 žen

Jako příklad bych jmenovala ekonomickou válku v Demokratické republice Kongo. Schválně, kolik z vás ví, kde vůbec tato 14. největší (!) země světa vlastně leží? Zeměpisné údaje nicméně momentálně nejsou důležité, důležité je, že podle různých odhadů zde bylo v průběhu posledních deseti let války znásilněno v provinciích Kivu až 200000 žen (údaje je asi dva roky starý). To je takřka 54 obětí denně!

Přitom mezi oběťmi jsou naprosto všechny zástupkyně ženského pohlaví od narozený až do šedesáti, sedmdesáti let. Ženy jsou navíc často znásilněny opravdu brutálním způsobem a následně svým manželem vyhnány z domu, aby si poradily samy. Člověk v tísni je momentálně jedinou mezinárodní organizací, která v tomto místě operuje. Z příspěvků od dobrovolných dárců ČvT ve spolupráci s místními organizacemi postavil 25 domků, kam se oběti sexuálního násilí mohou uchýlit. Dále dovybavil nemocnici ve městě Bunyakiri postelemi a potřebnými lékařskými potřebami a léky.

Konžské ženy se mohou znova postavit na nohy také díky malé výrobny mýdla z palmového oleje a dlouhodobě fungující šicí dílny a také pekárně – na tom všem se podílel Člověk v tísni. Situace v Kongu sice stále není ani zdaleka stabilizovaná, ale přece jen došlo ke zlepšení. Nicméně dokud zde bude trvat ekonomická válka o coltan (nerost, který se využívá při výrobě elektroniky a který do světa přináší miliony dolarů), nikdy nedojde k vyřešení situace. Pokud vás zajímá více, doporučuji zavítat na stránky ČvT či na blog Markéty Kutilové, případně shlédnout dokumentární film Slzy Konga. Anebo počkat, až o tom něco napíšu já (jakože už se na to rok chystám).

Člověk v tísni se věnuje hned třem takovým větším oblastem, a to sice sociální integraci, humanitární a rozvojové pomoci, podpoře lidských práv

Člověk v tísni se věnuje hned třem takovým větším oblastem, a to sice sociální integraci, humanitární a rozvojové pomoci, podpoře lidských práv a kromě toho se věnuje také informační a vzdělávací činnosti. Pomáhá například v Bělorusku (krutý režim prezidenta Lukašenka), Barmě (jeden z vůbec nejtvrdších politických režimů na světě), Angole (následky desetiletí občanských válek) či Libanonu. Co se týče projektů, pod hlavičkou této organizace funguje třeba Virus Free Generation (informační kampaň o HIV&AIDS pro mladé lidi ve věku 15-24 let), Kampaň NEOnácek:Chcete ho? nebo Program Migrace. Pokud se navíc stanou přírodní katastrofy či jiné tragické události, můžete si být jisti, že Člověk v tísni do několika hodin zorganizuje sbírku.

Kdybych to měla shrnout do jedné věty, ČvT zkrátka pomáhá všude tam, kde je třeba. Navíc dostávám pravidelné emaily, čemu se zrovna věnuje a kam mé peníze jdou, což se mi opravdu hodně líbí. Možná to zní jako (neplacená) reklama, já jsem však chtěla informovat o tom, že nejsou jen hladovějící děti v Africe (snad mi odpustíte toto docela škaredé slovní spojení v tomto kontextu, lepší slova bych ale nenašla), že ve světě, a klidně i blíž, než byste si mysleli, se dějí věci, kterým se snad ani nechce věřit a jsou i další lidé, kteří potřebují pomoct.