Vysvědčení 2.0

Aneb upgradujeme!

Před rokem jsem se zapojila do meziblogerského projektu Ukaž svoje vysvědčení. Tak jsem si řekla, že když už tady jedno vysvědčení mám, založím takovou malou tradici. Vážení přátelé, prosím o pozornost, přichází mé vysvědčení z druhého ročníku ekonomického lycea na obchodní akademii! *potlesk* *famfáry*

A tentokrát si neodpustím ani krátký komentář.

Jak jsem si tak procházela vysvědčení od 1. třídy až po současnost (jo, správně nemohla jsem to aktuální najít), tak zjišťuju, že se začínám lepšit.:D Vážně, nebýt matematiky, tak mám třeba v deváté třídě lepší známky než ve čtvrté nebo v páté.:D Ale zpět k věci. 

Hlavně první pololetí je – pro mě, nevím, jak pro vás ostatní – takové rozjezdové, člověk nemůže propadnout, tak o co jde... ;o)

Takže první pololetí... je tak průměrné. Žádná velká sláva, na druhou stranu si uvědomuju, že to mohlo být lepší. A to dokonce i v matematice, kde mi ta trojka utekla tak o dvě desetiny, což je na mně co říct. No a taky tam mohla klidně být pětka z ekonomických výpočtů, protože ty odpisy vážně nedávám už od prváku. Vzhledem k tomu, že je to maturitní otázka, tak bych se na to jednou mohla pořádně podívat. Pořádně a hlavně v klidu, ne pět minut před písemku ve stylu „tohle vydělím s tímto, pak zůstane toto a odečtu to s tímto nebo s tímto“.

Trochu mě mrzelo i účetnictví, kde jsem začala stylově pětkou (to měla být ČTVERKA, za tím dodnes stojím, ale učitelka o tom neví :o)), ale alespoň jsem se díky tomu naučila, jak mám psát písemky z teorie, aby to bylo ok a už jsem si na „účto“ dávala bacha.

Hlavně první pololetí je – pro mě, nevím, jak pro vás ostatní – takové rozjezdové, člověk nemůže propadnout, tak o co jde... ;o)

A už první pohled na ten papír s vodoznakem lva vám jistě řekl, že druhé pololetí bylo v mnoha... MNOHA ohledech lepší, než to první. Ne že bych se nějak snažila, ale pár úsměvných historek z natáčení přece jen mám.

A pak se stalo něco, co prostě nemůžu vysvětlit. Nijak.

Po skoro (jo, to slovo „skoro“ je tam hodně důležité) trojce z matiky jsem se tentokrát chystala na opravdový atak hodnocení „dobrý“. Ještě v prvním čtvrtletí to tak opravdu vypadalo, jenže pak nastala otřesná série asi čtyř pětek za sebou a ve finále jsem se mohla bát i o tu čtverku. Což by mi zase až tak nevadilo, na „dostatečný“ v kolonce Matematika jsem už tak nějak zvyklá, ale já jsem měla na víc. Vážně. Na trojku zcela jistě, vždyť jsem to tím směrem tlačila celkem úspěšně celé tři měsíce. A pak se stalo něco, co prostě nemůžu vysvětlit. Nijak.

Beru, že dostanu pětku, když se na učivo ani nepodívám, ale nedokážu se smířit s tím, že dostanu pětku i na čtvrtletku, na kterou počítám opakovací příklady 2 týdny dopředu (jak doma, tak na doučování), vím, co mám dělat a dokonce to i vychází. A pak přijde písemka, kde získám 9 bodů a nevypočítám ani ty nejprimitivnější příklady, což je převod ze stupňů do obloukové míry a naopak – pokud víte, o co jde, určitě mi s tou primitivností dáte za pravdu. 

Podobně jsem na tom byla i u těch zbylých asi u dvou písemek, sice netvrdím, že bych to uměla na jedničku, ale někde kolem 3, 3-4, nejhůř 4 to bylo. Na závěr matematického vyprávění tu mám zlatý hřeb večera, Sinovu a Kosinovu větu. Z toho jsme taky psali písemku. A taky za pět, což pro mě znamenalo, že kdyby byla ještě jedna písemka a já z ní měla stejný výsledek, tak propadnu. Jenže to se mi nechtělo, protože mě ta škola konečně po dvou letech začala bavit. Tak jsem se rozhodla napsat opravku, protože tohle učivo mi přijde snad úplně nejjednodušší z celého roku. Tam se stačí naučit dva vzorečky, vědět, jak je obměnit a umět v dané slovní úloze najít trojúhelník. 

I připravovala jsem se po několik dní, počítala jsem příklady, radila jsem se na doučování...

I připravovala jsem se po několik dní, počítala jsem příklady, radila jsem se na doučování, až jsem konečně dospěla k názoru, že pokud nebude další z mých tolik obvyklých zkratů, bude to ok. Dokonce moc ok, protože jsem to vážně UMĚLA. Teď bych mohla napsat, že jsem se předvečer písemky modlila k Bohu, ale smůla, já jsem ateista a v Bůcha nevěřím.

Nuže, ráno jsem se vzbudila (vlastně jsem se vzbudila ve dvě, ve tři, ve čtyři, i v pět), naklusala do školy a začala psát písemku. První příklad – dopočítat úhel v trojúhelníku - v pohodě. Kosinova věta. No problem. Druhý příklad to samé, pamatuju si, že se tam měla zjistit úhlopříčka lichoběžníku. Zase Kosinova věta. No problem. Nebo ne? Nějak to nevycházelo, teda lépe řečeno vycházelo, ale šíleně velké číslo. Nicméně ani 4 kontroly neprokázaly chybu, tak jsem odevzdala. A pak jem na to přišla. V druhém příkladu jsem zaměnila plus za krát. Jak typické! Přitom je zajímavé, že jsem si toho nevšila, když jsem tu samou větu měla napsanou o pár řádků výš.

No nakonec z toho byla čtverka, i když spíš z milosti, každopádně mě to ale štvalo víc, než kdyby to byla pětka. Je to značně frustrující, když víte, že i když něco umíte, stejně uděláte nějakou blbou chybu a dopadnete na opačném konci hodnocení, než byste si přáli. Jak deprimující. Demotivující. Do značné míry.

Jak deprimující. Demotivující. Do značné míry.

A když už jsem u té nespokojenosti, tak si musím stěžovat na známku z IKT, ta dvojka je tam prostě neprávem. Já jsem si vždycky představovala, že informatika je o hardwaru, zvládnutí softwaru a tak. HW jsme dělali loni, v SW jsme teď v Excelu. S tím jsem na Zacharu neměla sebemenší problém – s tabulkou se člověk musel sice dlouho otravovat, ale šlo to a na funkce dříve nebo později také přišel. Jenže tady to nebyly tabulky ani funkce, tady to byly úkoly typu „máme auto značky W, X, Y a Z, kterých se prodalo tolik a tolik kusů – kolik procent jaké značky z celkového počtu prodaných aut se prodalo?“. To je podle mě matika, logické uvažování. Takže pro mě další stopka. Samozřejmě, že matika do informatiky patří, ale už nesouhlasím s tím, že v takovém množství a typu, v jakém jsme to měli my.

Účetnictví jsem nakonec vytáhla na dvojku a mám dojem, že jsem konečně pochopila jeho princip. Stačilo k tomu otevřít sešit, pořádně se podívat na schémata, pár účetních příkladů zaúčtovat a – už tu máme jednu dvojku a posléze i jedničku podtrženou z účtování zboží a materiálu, které jsem dokonce měla bez chyby.

Já vážně nechápu, proč jsou proti němčině všichni tak vysazení... že by předsudky z minulosti?

Je zvláštní, že jediný ze všech tří jazyků, včetně toho mateřského, které se učím, mám jedničku jen z němčiny. A bude to asi tím, že je to jeden z mála předmětů – a jazyků vůbec – do kterého se učím i doma. Důvod je přitom jednoduchý jako bulharská prostitutka – prostě mě to baví. Němčina je super jazyk. Takový zvučný, noblesní a elegantní... zkrátka celkově úplně nejvíc nejlepší jazyk hned po češtině. Já vážně nechápu, proč jsou proti němčině všichni tak vysazení... že by předsudky z minulosti? Habsburkové, nacisti... svou roli to určitě hraje, což je ale podle mě chyba. Hmmm, časem bych o tom mohla napsat samostatný článek.

A na závěr jsem si nechala to nejlepší, co mě na vysvědčení opravdu pobavilo. Zatímco v prvním pololetí jsem z ekonomických výpočtů měla čtverku, teď v druhém mám jedničku.:D Přitom objektivně vzato je počítání výrobní kapacity, plánování pracovníků a výpočet mez daleko těžší, než nějaké odpisy. Teda pro většinu lidí, u mě je to asi naopak. :o)

Celkově vzato jsem teoreticky mohla mít i vyznamenání, pokud bych si opravila trojku z ekonomiky – jakože jsem to měla v plánu. Jenže to jsem pak zavrhla, vzhledem k té čtverce z matiky. Takže mi přišlo zbytečné vyvíjet nějakou snahu, když stejně na vyznamenání nedosáhnu, a to asi nikdy, protože nepředpokládám, že bych měla někdy v následujících dvou letech lepší známku z matiky, než je čtverka (možná ta trojka).

Eeehm. Takže to byl můj avizovaný krátký komentář. Alespoň že se mi za dobu psaní stáhla kompletní diskografie Story of the Year, takže mám zase co poslouchat.